Je to právě měsíc, co jsme se vrátili z naší zimní „otočkové“
dovolené na Srí Lance. Během posledních 4 týdnů jsem se setkala s tolika dotazy
ohledně právě navštíveného asijského ráje, že jsem se rozhodla naše cestování
popsat a poskytnout tak rady a tipy pro ty, kteří se na Srí Lanku chystají. A
pro ty, které Srí Lanka neláká, aspoň připravím pár minut cestovatelského
čtení, které by ideálně mělo skončit rozhodnutím Srí Lanku navštívit J.
Jak celý nápad jet v únoru do Asie vznikl? Byla to
velice rychlá myšlenka, která mi proběhla hlavou loni o tomto čase, bohužel
jsem z pracovních důvodů nemohla odjet na delší čas pryč. Ovšem to bych
nebyla já, aby se mi myšlenka v lednu nevrátila a „jen tak náhodou to neřekla
Honzovi.“ A to by nebyl Honza, aby se toho nechytil a nezačal hned Googlit. „A
pojedeme na velryby!“ přišla mi za pár dní sms.
Bylo rozhodnuto…
Letenky jsme hledali přes Skyscanner, přeci jen jsme stále
studentíci, a i když cestování s Emirates či Etihadem je paráda, tak v tuto
chvíli rozhodovala cena letenky (ano, naše bankovní účty si ještě pamatují
letní brazilský vítr…). Palubní lístky jsme sehnali za přijatelnou sumu a mohli
se začít těšit. Za dva týdny odlétáme!
Já, plánovací maniak, jsem tentokrát vysadila. Upřímně, byla
jsem totálně zničená ze zkouškového a poslední zkouška mě čekala čtvrtek před
pondělním odletem. A ne, není to jedna z těch, co si učivo jednou
projedete a doufáte v zázrak. Učíte se to týden, do toho jedete na
pracovní školení k bratrům Slovákům a po cestě, po večerech se šprtáte a …
doufáte v zázrak. Naštěstí se stal, já ve čtvrtek večer ukončila nekonečné
zkouškové a v pátek .. mohla vyrazit do práce J. Kam tímto příběhem směřuji?
No k tomu, že kromě letenek a plánu vidět velryby, jsme před odletem
neměli zhola nic.
Během pobytu na palubě Katarských aerolinek, který byl moc
fajn s dobrým jídlem a pravidelnou dávkou modliteb a informací, kterým
směrem leží Kába, jsem zlehka otevřela průvodce,
který nás po příštích 15 dní opravdu zachránil. Ještě nikdy jsem na cestách tak
často nečerpala informace právě z tištěného průvodce. Musím říct, že Lonely Planet je v tomto opravdu třída.
A jak se ukázalo, dalších 80% turistů, které jsme potkávali, používalo stejnou
papírovou značku J.
Na ostrov jsme přiletěli ve 3 hodiny ráno, vyřídili si víza
(zde doporučuju vyřídit si víza online– máte je o 5 dolarů levnější a hlavně vás letuška ve Frankfurtu nevystresuje otázkou
„You don’t have a visa, seriously?!“ u které vystrašeně valí oči). Po projití
celní zónou jsme dostali místní sim kartu – opět rada pro budoucí srílanské
návštěvníky – využijte tuto sim kartu, kterou vám dá celník. Je na ni
nejvýhodnější tarif (cca 100 Kč/ 3GB dat). Do Colomba na hlavní vlakové nádraží
jsme se svezli taxíkem, protože takhle v noci autobusy nejezdí a my jsme
měli v plánu stihnout první ranní vlak v 5:50. Tip: dva týdny před vaší cestou si online objednejte první třídu
vlaku, která má poslední vagón prosklený. My jeli třídou třetí a byl to teda
pořádný zážitek. Chytli jsme zrovna svátek úplňku a Den nezávislosti, takže
vlak byl narvaný k prasknutí. Místní skákali do vlaku oknem, za jízdy
stáli na schůdcích – myslím, že už nemusím do Indie J. Každopádně dalo se to
zvládnout (ale upřímně 4 hod stání po 20 hod cestování není zrovna eňo ňuňo). 
Naše první trasa vlaku byla z Colomba do Hattonu. První
polovina tratě je neskutečná. Vlak neustále stoupá, jedete čistou přírodou,
hned vedle palem, na kterých si hoví opice a jste jim úplně ukradení
(naštěstí!). Projíždíte nejrůznějšími tunely skrze hory a pak jste nahoře,
vůbec nepřemýšlíte nad tím, jak jednoduše by se mohl vlak naklonit a už by
letěl s vámi dolů, vůbec nemáte před očima scénu ze Slunce seno, kde „vyrovnávali,
vyrovnávali, aby se nepřevrhli.“ Tady se vyrovnávat nedalo, protože vlak byl prostě
a jednoduše plný. A ano, i v těchto výškách místní stále stáli na
schůdcích vlaku. Respekt. Druhá polovina tratě sice také stoupala, ale všude
kolem už byly čajové plantáže. A v těchto místech, po 25 hod cestování,
vypitých 3 literech Kofoly guarany, jsme si uvědomili, že jsme tady. Přijeli
jsme do ráje …
Žádné komentáře:
Okomentovat