pátek 10. dubna 2015

Mirissa - místo, kde jsem hledala davy lidí

20 min jízdy na skútru od Tangalle jsme objevili ráj. Ráj s úžasnou pláží bez velkých vln a s barem, kde byly ty nejchutnější čerstvé džusy z celé Srí Lanky. Jedno tady ale chybělo... Velryby. Velryby, které byly první informací o Srí Lance, kterou si Honza před odletem zjistil. Velryby, které jsme se vydali pozorovat už v Brazílii. Abychom mohli vidět velryby museli jsme opět sbalit naše krosny a vydat se na západ, do Mirissy.



"Ježiši Mirissa, tam je hlava na hlavě." "Jestli chceš mít plno lidí na pláži - jeď do Mirissy" tyto dva komentáře od mých známých mě po celou dobu strašily v hlavě a upřímně bych nejraději zůstala v Tangalle, kde byl klid a měli jsme svou pláž sami pro sebe. Představa hlavy na hlavě mě od zažité dovolené v Tunisku a devadesátek v Chorvatsku děsí. Ovšem byla bych to krutá holka, kdybych svému klukovi odepřela jednu z top věcí, na kterou se na Srí Lance těšil. Navíc si cestou do Mirissy naplánoval veledůležitého bobříka - navštívit hadí farmu.. a opět jsou zde příběhy o Velké čtyřce - tentokráte nabírají na významu, protože hlavní hrdinové Velké srílanské čtyřky jsou obyvateli místní farmy.. 

Sbalili jsme krosny, nasedli do vyklepaného autobusu a přemístili se z Tangalle do Mirissy. Bylo vedro, autobus jel svou populární šílenou cestu jak je to tady zvykem a očividně všichni řidiči mají stejnou autoškolu, kde je učí multitaskingu - řídit autobus, troubit do každé zatáčky, povídat si s prodejcem jízdenek, telefonovat a občas sem tam přeladit televizi, když dohraje kazeta s místní diskotékou. Do toho si pamatují, kde kdo chtěl vystoupit, protože po příjezdu do malého městečka Mirissy autobus prudce brzdí a řidič nám ukazuje něco ve smyslu, abychom vypadli z autobusu. Než se stačíme rozkoukat, krosny leží na cestě na zemi a autobus už řeže další zatáčku.

Jsme tady. V Mirisse. V tom příšerně přelidněném městečku. Zapínáme Booking a TripAdvisor na telefonech a asi hodinku hledáme místo, kam bychom složili na další 3 noci hlavu. Asi tady doopravdy bude hodně lidí, protože většina slušných (rozuměj studentská cena + vzdálenost od vody do 0,5km + teplá sprcha) ubytování jsou plna. Naštěstí narážíme na jeden rozestavěný hotel, ehm za celých 15 dní jsme nenarazili na dostavěný hotel :), který má také bungalowy. Rychle se ubytujeme a míříme na pláž, kde si objednáváme vynikající snídani. Náš hladový pohled je asi všeříkající, a tak do 5 min máme snídani na stole (pro srovnání - na snídani na Srí Lance se na jídlo čeká v průměru 45 minut). Smažená vajíčka, slanina, máslo, papája, meloun, banán a černý čaj s mlékem (dnes spíše velice pozdní brunch) je základ dne! Vychutnáváme si každé sousto s nohami v písku na pláži a pozorujeme při tom místní surfaře, kteří se asi stejně jako Keňani s botaskama narodili s prknem přibitým u nohou. Je to paráda... Jen, ehm.. kde jsou ty davy?... 


Po snídani se jdeme na chvíli projít, ale zjišťujeme, že v 50°C na sluníčku to není zrovna eňo ňuňo, a tak nákup dárků necháváme na potom, bereme ručníky a jdeme na pláž, kterou máme 200 m od bungalowu. Jsou 2 hod odpoledne a asi i hlavní opalovací čas. Ať se snažím sebevíc, stále se nemůžu přestat smát pojmu hlava na hlavě. Protože to, co jsem kdysi zažila v Tunisku, na Maya Bay na thajském Koh Phi Phi nebo co si pamatuju z fotek z Chorvatska - tak zde je turistů méně než polovina.. Ovšemže na naši privátní pláž to nemá, ale té jsme si dosyta užili a teď je čas jít dál, jít na velryby. Proto dva dny na této pláži jsou naprosto v pohodě. .. Důležité je to, že i tak je zde klid, ve vodě místo na plavání a že je tady více stop v písku? Noaco, ty stejně v noci smyje příliv...





Žádné komentáře:

Okomentovat