Iva runs & walk Singapore

Ahoj všichni,

Po chvilkové odmlce jsem zase zpátky :) Určitě většina z vás sleduje můj instagram, a tak víte, že  jsem běhání nepověsila na hřebík, jak by se podle blogu mohlo zdát, akorát se sešlo tolik věcí najednou, že jsem za poslední 3 měsíce neběhala tolik, jak bych si představovala.

V první chvíli to byla příprava na státnice. Poučena z mých prvních státnic na Karlovce jsem věděla, že vzdát se běhání během učících dnů je hloupost. Naopak mi to pomohlo plánovat si dny na období po snídani, po obědě, po běhání a večer. Tak jsem měla 4 časové celky, které jsem vyplňovala poctivým studiem. Každopádně co jsem vyřadila, byly dlouhé běhy, které mi energii na rozdíl od kratších výběhů braly. Běhala jsem tedy téměř každý den, ale vždy jen do 10 km. Úžasně jsem si pročistila hlavu, zapomněla na všechno kolem školy a pokaždé se vrátila ke stolu s novou vervou všechno to učení dostat do hlavy. Státnice na ekonomce vyšly. 

S ubývajícími kilometry pak zamávala i má letní angína, která se ohlásila právě v termínu dvou státních svátků a tropických veder. Tudíž místo lehára na zahradě u bazénu a večerních letních výběhů jsem měla leháro v posteli s antibiotiky a horkým čajem. Další dva běžecké týdny v trapu.

Léto plynulo rychlostí blesku, v Martinusu jsme připravili fajňácká knihomolská trika a já se jakžtakž rozběhala, abych za pár dní nasedla s Honzíkem do letadla a odletěla za naším dlouholetým snem. Na Borneo. Od té doby jsem běžela jen jednou. V Singapuru, kde běhají snad úplně všichni. Mně bylo hanba, že jen chodím pěšky skrz na skrz městem. A tak jsem v neděli vytáhla svůj běžecký arzenál a vyrazila brázdit singapurské pobřeží. Trvalo mi to přesně 3 min a 26 sekund než jsem si vzpomněla na parnou Brazílii a amazonskou 100% vlhkost. Singapur totiž leží přesně jeden stupeň severně od rovníku, tudíž běžecké klima po středoevropana jak dělané ! 

Tak moc ráda bych tady napsala, jak jsem si dala desítku, jak mi to šlo a jak mě to nabilo energií. Je mi ovšem jasné, že taková klišé nikoho moc nebaví. V Singapuru jsem si zaběhla krásných 2000 metrů, přičemž 1500 m bylo po pobřeží s jedinečným výhledem na skleníky, ikonický hotel a celou Marina Bay a zbylých 500 m bylo po závodním okruhu Formule 1, kde přesně za měsíc od mého výběhu bude šampionát. Přesněji řečeno, byla to poslední šikana a cílová rovinka okruhu s prázdnými tribunami kolem. O to víc je pro mě tato pětistovka jedinečná a neopakovatelná, že se jednalo o první okruh z celého seriálu F1, který jsem navštívila.

Po úctyhodných dvou kilometrech jsem byla totálně vyšťavená a fakt se mi nechtělo běhat dál, tím spíše, když to byl náš poslední den v tomto skvělém městě a chtěli jsme si jej užít do poslední chvíle. Přeci jen Honza tolik neběhá a nadšení pro běhání ve vedru a vlhku mu nepřišlo tolik sexy. Aspoň si tak sedl na bobek a hrál si s foťákem u čehož mi udělal tyto skvělé fotky. Pro jednou jsem tak GoPro mohla nechat doma :).

 

Každopádně, abychom ten sportovní deficit alespoň trochu dohnali, tak jsme chodili. Respektive tři dny v Singapuru bez hromadné dopravy, všude po svých nám v konečném součtu dalo nějakých 56 kilometrů. A pokud si klepete na čelo, že jsme blázni, tak věřte, že nejsme. Víme, že doprava v Singapuru není zas tak drahá, jak by se očekávalo, ale my chodíme téměř vždy (a) rádi. Jenom chůzí po městě tak objevíte skvělá zákoutí, o kterých ani Lonely Planet nepíše, nasajete atmosféru města plnými doušky a hlavně opravdu poznáte město, do kterého jste přijeli. To, že se tak i udržujete v kondici ani nemusím psát (ale určitě se o tom ještě zmíním v článku o Národním parku Gunung Mulu v Sarawaku). A ušetření trochy dolarů se taky vždycky hodí. Tím spíše, když máte před sebou celý měsíc, ve kterém prostě musíte finančně vyjít se stanoveným rozpočtem.

V Singapuru jsme v chůzi městem objevili i další rozměr a zálibu. Jak už jsem zmínila výše, ve městě se jezdí velká cena F1, a my tak naším městským putováním měli novou hru. Dávali jsme dohromady celou trasu okruhu, tím jak jsme po městě potkávali různé značky, tribuny a hlavně bariéry. Poslední noc jsme si pak mapu okruhu našli na internetu a zjistili, že jsme v naší soukromé tipovací hře došli do cíle téměř bez ztráty bodu a spletli se snad jen o jednu nebo dvě zatáčky.

Tolik zatím zpětně povídání o létě, o běhání a o procházkách v Singapuru. Příště už bude článek plný fotek z tohoto dechberoucího města. A později třeba i video ;-)

Zatím se mějte krásně a užívejte slunečných dní.